Gesce: hudební pedagogika, speciální pedagogika/etopedie, psychologické poradenství, růstové skupiny, facilitace růstové a seberozvojové aktivity (osobnostní rozvoj)

Napsali o mě

David Berenreiter pochází ze Severozápadu, kde se ale vlastně příliš neohřál. Řízením osudu kolem sedmnáctého roku svého života přišel zcela o zrak a pak se stal pravověrným pražským „kavárníkem), i když to tedy mnohem později.

V každém případě již v útlém věku se věnoval hře na různé hudební nástroje a postupně se stal multiinstrumentalistou. Již jako nevidomý maturoval na jedné z pražských ekonomek, věnoval se pomaturitnímu studiu německého a španělského jazyka a absolvoval vysokoškolské studium v rámci magisterského studijního programu SPPG – Etopedie, Tyflopedie a učitelství hudby, atestoval z filozofie v rámci Ped. F. UK, respektive FF UK Praha.

Při studiu na střední škole se věnoval výuce hry na kytaru, ke které později přidává výuku na klavír, klávesové nástroje a ukulele. Při studiu univerzity pak pracoval také jako osobní asistent chlapce s poruchou autistického spektra na ZŠ Jaroslava Ježka pro nevidomé či osobní asistent/speciální pedagog/terapeut hluchoslepé klientky v Lormu – společnosti pro hluchoslepé (v tehdejším občanském sdružení). Digitalizoval odbornou literaturu, studijní texty a skripta pro nevidomé a hluchoslepé. Kontinuálně pokračoval ve studiu  filozofie, psychologie, absolvoval pětiletý sebezkušenostní výcvik KVP (Komplexní Výcvik Prevence) ve vedení tříd, růstových skupin a facilitace na bázi tzv. šesti nevyhnutelných a dostačujících podmínek (Carl Roggers).

Zabýval se speciálně pedagogickými intervencemi a terapií a etopedií a již téměř dvacet let je členem výkonné rady neziskové organizace Lorm – společnosti pro hluhoslepé. Věnuje se práci s dětmi, mládeží i dospělými (rozvíjí aktivity s potenciálem osobnostního rozvoje a růstu).

 Zároveň celých dvacet let (2003 – 2023) spolupracoval s DDM hl. m. Prahy, kam v popovodňovém roce 2003  sám vplul jako velká voda. Věnoval se výuce hry na nástroje, kurzům hudební nauky a hudbě jako kultivantu osobnosti, aby se později stal vedoucím hudebního oddělení tamtéž a dva roky po té ředitelem střediska DDM hl. m. Prahy. Nasbíral spoustu znalostí, dovedností a zkušeností v oblasti ekonomické, pedagogické a v oblasti vedení týmu lidí a spolupráce s úřadem MČ Prahy 8 a magistrátem Hl. m. Prahy.

Působil též jako školní etoped v rámci ŠPP = Školní Poradenské Pracoviště a stále zůstal věren také výuce hře na nástroje a vnímáni léčebné síly a terapeutického potenciálu hudby a HV v širším pojetí jako růstu a osobnostního rozvoje dětí na ZŠ, kde si toto pojetí prosadil jako předmět na prvním i druhém stupni ZŠ. Je vztahovým koučem a facilitátorem.
Člověk si prošel a prochází různými obdobími svého života a růst a vlastní seberozvoj zažijete hlavně když sami sebe poznáváte v těch složitějších situacích, zažíváte vzestupy a pády, zase se zvednete a jdete dál a pomáháte druhým sundat pásku z očí. Přes bariéru viděného a toho rádoby skutečného mnohdy člověk přehlédne tehdy, kdy pro samý povrch nevnímáme něco důležitějšího,hlubšího a pravdivějšího a někdy třeba nevidíme ani sami sebe.

 Možná je lepší už naše děti učit naslouchat a umět být tzv. u sebe, abychom skutečně byli s těmi druhými, akceptovali druhé skrze vlastní akceptaci a autenticitu, byli empatičtí, uměli si říct o respekt a současně respektovali, znali svůj sebeobraz a sebehodnotu. Skrze vlastní poznání lze snáz pracovat se svými emocemi, přijmeme se takovými, jakými jsme, zvědomíme si některé skutečnosti a můžeme chtít jít dál. To je cesta, jak být méně zranitelnými, respektive odolnějšími. Pokud jsme s něčím nespokojení, pojďme a vhodnou formou usilujme o změnu.

A toto všechno platí pro nás dospělé  i naše děti, abychom všichni žili opravdovější a kvalitnější život. Neorientujmeš se tolik na to, jak věci vypadají, ale spíš na to, jak jsou.
Těším se na VÁS v projektech Volnočasovač.cz, Psychonline.cz a 1. Česká Růstová.z. ú./Růstová Škola, a to spolu s mým týmem, který připravuji, což je náročné a velmi, velmi růstové.